LIBERA NOS A MALO
Osvoboď nás od zlého
Úvahy o Great resetu a Novém světovém řádu
od arcibiskupa Carla Maria Viganò
28. srpna 2021
Svátek svatého Augustina
Nikdo nebude součástí Nového světového řádu,
pokud neprovede akt uctívání Lucifera.
Nikdo nevstoupí do Nového věku, pokud nepřijme luciferiánské zasvěcení.
-David Spangler, ředitel projektu Planetární iniciativy OSN (Reflections on The Christ, Findhorn, 1978).
Již více než rok a půl jsme bezmocnými svědky sledu nesourodých událostí, které většina z nás nedokáže věrohodně zdůvodnit.
Mimořádná situace v souvislosti s pandemií obzvláště zřetelně ukázala rozpory a nelogičnost opatření, která mají nominálně omezit nákazu – lockdowny, zákaz vycházení, uzavření komerčních aktivit, omezení veřejných služeb a vyučování, pozastavení práv občanů -, ale která jsou denně zpochybňována protichůdnými hlasy, jasnými důkazy o neúčinnosti, rozpory ze strany týchž zdravotnických orgánů.
Není třeba vyjmenovávat opatření, která přijaly téměř všechny vlády světa, aniž by dosáhly slibovaných výsledků.
Omezíme-li se na předpokládané výhody, které mělo experimentální genové sérum společnosti přinést – především imunitu vůči viru a obnovenou svobodu pohybu – zjistíme, že studie Oxfordské univerzity publikovaná v časopise The Lancet (zde) uvádí, že virová nálož u osob očkovaných dvojitou dávkou je 251krát vyšší než u prvních kmenů viru (zde), a to navzdory proklamacím světových lídrů, počínaje italským premiérem Mariem Draghim, podle nichž „kdo se nechá očkovat, žije, kdo vakcínu nedostane, zemře“.
Zdá se, že vedlejší účinky genového séra, které jsou chytře maskovány nebo záměrně nezaznamenány státními zdravotnickými orgány, potvrzují nebezpečnost užívání vakcíny a znepokojující neznámo pro zdraví občanů, kterému budeme muset brzy čelit.
Od vědy ke scientismu
Zdá se, že lékařské umění, které není vědou, ale aplikací vědeckých principů pokaždé na jiné případy, na základě zkušeností a experimentů, se zřeklo své obezřetnosti ve jménu mimořádné situace, která se vyšvihla na úroveň kněžského náboženství – vlastně náboženství vědy -, které, aby jím mohlo být, se zahalilo do dogmatismu hraničícího s pověrou.
Služebníci tohoto kultu se konstituovali jako kasta nedotknutelných, vyňatá z jakékoli kritiky, i když jsou jejich tvrzení popřena faktickými důkazy.
Zásady medicíny, považované za všeobecně platné až do února 2020, ustoupily improvizaci, a to až do té míry, že se doporučuje očkování v době vrcholící pandemie, ukládá se povinnost nosit masky, ačkoli jsou k ničemu, svévolně se nařizují bizarní vzdálenosti, zakazuje se léčba účinnými léky a zavádí se experimentální genová terapie v rozporu s běžnými bezpečnostními protokoly.
A stejně jako se objevují noví covidoví kněží, objevují se i noví heretici, tedy ti, kteří odmítají nové pandemické náboženství a chtějí zůstat věrni Hippokratově přísaze.
Nezřídka se zdá, že aura neomylnosti, která obklopuje virology a další více či méně titulované vědce, není zpochybňována kvůli jejich střetu zájmů nebo kvůli značným finančním výhodám, které získávají od farmaceutických společností, což by za normálních okolností bylo skandální a trestné.
Mnozí však nechápou nesoulad mezi stanovenými cíli a prostředky, které jsou k jejich dosažení neustále měněny.
Jestliže ve Švédsku nevedla absence lockdownů a roušek k vyšší míře nakažení než v zemích, kde byli lidé uzavřeni ve svých domovech nebo kde měli roušky nasazeny dokonce i na základních školách, není tento prvek považován za důkaz neúčinnosti opatření.
Jestliže v Izraeli nebo ve Velké Británii masové očkování zvýšilo počet infekcí a učinilo je virulentnějšími, jejich příklad nepřiměje vládce ostatních zemí k opatrnosti v očkovací kampani, ale spíše je přiměje k tomu, aby vyhodnotili povinný způsob podávání vakcíny.
Pokud se ukáže, že ivermektin nebo hyperimunní plazma jsou platnými léčebnými prostředky, nestačí to k jejich schválení, natož k jejich doporučení.
A ti, kteří přemýšlejí o příčině této znepokojivé iracionality, se nakonec zdrží úsudku a jakoby fideisticky přijímají výroky Covidových kněží, nebo naopak považují lékaře za nespolehlivé čaroděje.
Jeden scénář pod jedním vedením
Jak jsem již řekl, čelíme kolosálnímu podvodu založenému na lžích a klamu.
Tento podvod vychází z předpokladu, že zdůvodnění, která orgány předkládají na podporu svých kroků, jsou upřímná.
Jednodušeji řečeno, chyba spočívá v tom, že věříme, že vládci jsou čestní a předpokládáme, že nám nelžou.
A tak vytrvale hledáme více či méně věrohodná ospravedlnění s jediným cílem, abychom nepoznali, že jsme předmětem spiknutí naplánovaného do nejmenších detailů.
A zatímco se snažíme racionálně vysvětlit iracionální chování, zatímco přisuzujeme logiku nelogickému jednání těch, kteří nám vládnou, kognitivní disonance nás vede k tomu, že zavíráme oči před realitou a věříme těm nejnestoudnějším lžím.
Měli bychom pochopit – psal jsem to už před časem – že plán Velkého resetu není výsledkem blouznění nějakého „konspiračního teoretika“, ale hrubým důkazem zločinného plánu, který se rodil celá desetiletí a jehož cílem je nastolit všeobecnou diktaturu, v níž menšina nesmírně bohatých a mocných lidí hodlá zotročit a podřídit celé lidstvo globalistické ideologii.
Obvinění z „konspirační teorie“ snad mohlo mít smysl v době, kdy spiknutí ještě nebylo zřejmé, ale dnes je popírání toho, co elita plánuje od padesátých let, neospravedlnitelné.
To, co Kalergi, Rothschildové, Rockefellerové, Klaus Schwab, Jacques Attali a Bill Gates říkali od druhé světové války, bylo publikováno v knihách a novinách, komentováno a přebíráno mezinárodními orgány a nadacemi, tvořenými právě stranami a vládními většinami.
Spojené státy evropské, nekontrolované přistěhovalectví, snižování mezd, rušení odborových záruk, zřeknutí se národní suverenity, jednotná měna, kontrola občanů pod záminkou pandemie a snižování počtu obyvatel pomocí vakcín s novými technologiemi nejsou nedávné vynálezy, ale výsledek plánované, organizované a koordinované akce – akce, která se jasně projevuje dokonalým dodržováním jednotného scénáře pod jednotným vedením.
Trestný čin mens ["mysl", latinsky]
Jakmile pochopíme, že současné události byly zamýšleny s cílem dosáhnout určitých výsledků, a tedy sledovat určité zájmy ve prospěch menšinové části lidstva s nevyčíslitelnou škodou pro většinu, musíme také poctivě uznat zločinný mens [mysl] autorů tohoto plánu.
Tento zločinný záměr nám také umožňuje pochopit podvod, kterého se dopouští občanská autorita, když prezentuje určitá opatření jako nevyhnutelnou reakci na nepředvídatelné události, zatímco tyto události byly umně vytvořeny a zveličeny s jediným cílem legitimizovat revoluci – kterou Schwab označuje jako čtvrtou průmyslovou revoluci – zamýšlenou elitou na úkor celého lidstva.
Zotročení autoritou je naopak výsledkem procesu, který začal ještě dříve, s Velkou francouzskou revolucí, a který z politické třídy neučinil služebníka Boha (jehož panstvím pohrdá), ani suverénního lidu (kterým pohrdá a využívá ho pouze k legitimizaci sebe sama), ale ekonomických a finančních mocností, mezinárodní oligarchie bankéřů a lichvářů, nadnárodních korporací a farmaceutických společností.
Ve skutečnosti při bližším pohledu všechny tyto subjekty patří malému počtu známých velmi bohatých rodin.
Stejné zotročení je patrné i v médiích: novináři bez skrupulí svědomí přistoupili na to, že se prostituují mocným, a jdou tak daleko, že cenzurují pravdu a šíří nestydaté lži, aniž by se jim snažili dodat zdání důvěryhodnosti.
Až do loňského roku novináři počítali počty „oběti“ covidu tak, že každého, kdo měl pozitivní test, prezentovali jako smrtelně „nemocného“; dnes ty, kdo zemřeli po očkování, vždy a pouze označují nejasnou „nemocí“, a ještě před pitevním vyšetřením oficiálně rozhodnou, že mezi smrtí člověka a podáním genového séra není žádná souvislost.
Beztrestně překrucují pravdu, když se jim nehodí do krámu, a ohýbají ji tak, aby jim vyhovovala.
To, co se děje už rok a půl, bylo do nejmenších podrobností široce avizováno samotnými tvůrci Velkého resetu; stejně tak nám byla sdělena opatření, která budou přijata.
17. února 1950 známý bankéř James Warburg při výpovědi v Senátu Spojených států řekl: „Budeme mít světovou vládu, ať se vám to líbí, nebo ne. Jedinou otázkou, která vyvstává, je, zda bude tato světová vláda nastolena konsensem, nebo silou.“
O čtyři roky později se zrodila skupina Bilderberg, mezi jejíž členy patří takové osobnosti jako [italský podnikatel Gianni] Agnelli, Henry Kissinger, Mario Monti a současný italský premiér Mario Draghi.
V roce 1991 David Rockefeller napsal: „Svět je připraven na světovou vládu. Nadnárodní suverenita intelektuální elity a světových bankéřů je jistě lepší než národní sebeurčení praktikované v minulých staletích.“ A dodal: „Jsme na pokraji globální transformace. Potřebujeme jen ‚správnou‘ globální krizi a národy přijmou Nový světový řád.“
Dnes můžeme potvrdit, že tato „správná krize“ se shoduje s pandemickou nouzí a s „lockstepem“ nastíněným od roku 2010 v dokumentu Rockefellerovy nadace „Scénáře budoucnosti technologií a mezinárodního rozvoje“, v němž jsou všechny události, jichž jsme nyní svědky, předvídány (zde).
Stručně řečeno, vytvořili falešný problém, aby mohli zavést opatření na kontrolu populace jako zdánlivé řešení, zrušit malé a střední podniky pomocí lockdownů a zelených povolenek ve prospěch několika mezinárodních skupin, zničit vzdělávání zavedením dálkového studia, snížit náklady na pracovní sílu a zaměstnance pomocí „chytré práce“, privatizovat veřejné zdravotnictví ve prospěch BigPharmy a umožnit vládám využívat výjimečný stav k vydávání zákonů v rozporu s právem a vnucovat celé populaci takzvané vakcíny, čímž se občané stanou sledovatelnými při veškerém svém pohybu a chronicky nemocnými, nebo sterilními.
Vše, co elita chtěla udělat, udělala. A nepochopitelné je, že tváří v tvář důkazům o přípravě tohoto strašného zločinu proti lidskosti, který shledává vůdce téměř celého světa za spoluviníky a zrádce, se nenajde jediný soudce, který by proti nim otevřel spis, aby zjistil pravdu a odsoudil viníky a spoluviníky.
Ti, kdo nesouhlasí, jsou nejen cenzurováni, ale i označováni za veřejné nepřátele, za nakažené, za ne-osoby, kterým nejsou přiznávána žádná práva.
Hluboký stát a hluboká církev
Tváří v tvář zločinnému plánu by bylo přinejmenším logické jej oznámit a dát o něm vědět, aby bylo možné jej odvrátit a viníky soudit.
Seznam zrádců by měl začít u šéfů vlády, u členů kabinetu a zvolených úředníků, a pokračovat virology a zkorumpovanými lékaři, spoluviníky z řad úředníků, veliteli ozbrojených sil neschopnými postavit se proti porušování ústavy, zaprodanými novináři, zbabělými soudci a poslušnými odbory.
V tomto dlouhém seznamu, který bude možná jednoho dne sestaven, by měli být uvedeni také představitelé katolické církve, počínaje Bergogliem a nemnoha biskupy, kteří se stali horlivými vykonavateli vůle knížete proti mandátu, který dostali od Krista.
A jistě by se v tomto seznamu poznal rozsah spiknutí a počet spiklenců, což by potvrdilo krizi autority a zvrácenost občanské a náboženské moci.
Stručně řečeno, bylo by pochopeno, že zkorumpovaná část civilní moci – hluboký stát – a zkorumpovaná část církevní moci – hluboká církev – jsou dvě strany téže mince, obě sloužící k nastolení Nového světového řádu.
Abychom však toto spojenectví mezi civilní a církevní mocí pochopili, je třeba si uvědomit duchovní a eschatologický rozměr současného konfliktu a zasadit jej do kontextu války, kterou Lucifer od svého pádu vede proti Bohu.
Tato válka, o jejímž výsledku bylo rozhodnuto ab æterno neúprosnou porážkou Satana a Antikrista a drtivým vítězstvím Ženy obklopené hvězdami, se nyní blíží ke svému konci.
Proto jsou síly temnoty v současnosti tak divoké, tak netrpělivé, aby zrušily jméno našeho Pána ze země, aby zničily jeho hmatatelnou přítomnost v našich městech nejen tím, že strhávají kostely, boří kříže a potlačují křesťanské svátky; ale také tím, že odstraňují paměť, ruší křesťanskou civilizaci, falšují její učení a znevažují její uctívaní.
A k tomu je jistě překážkou přítomnost věrné a odvážné Hierarchie, která je připravena podstoupit mučednickou smrt, aby bránila křesťanskou víru a morální učení.
Proto bylo od počáteční fáze globalistického plánu nezbytné Hierarchii zkorumpovat v morálce a učení, infiltrovat ji pátými kolonami a spícími buňkami, zbavit ji jakékoli nadpřirozené touhy a učinit ji díky finančním a sexuálním skandálům zranitelnou vůči vydírání; to vše s cílem vyloučit ji a zlikvidovat, jakmile bude podle zavedené praxe dosaženo jejího cíle.
Tato infiltrační operace začala na konci 50. let, kdy se projekt Nového světového řádu teprve formoval.
Své vlastní dílo rozvratu zahájila o několik let později, s II. vatikánským ekumenickým koncilem, vzhledem k němuž volba Roncalliho a vyloučení kardinála Siriho, Pacelliho „dauphina“ neboli pravděpodobného nástupce ve funkci papeže, představovaly důvod k nadšení jak pro pokrokové a modernistické elementy v církvi, tak pro komunistické, liberální a zednářské elementy občanského světa.
Druhý vatikánský koncil představoval v církevním tělese to, „II. vatikánský koncil představoval v církvi to, čím byla tzv. přísaha v míčovně [za Francouzské revoluce] pro občanskou společnost: začátek Revoluce.
A jestliže jsem při mnoha příležitostech upozorňoval na podvratnou povahu koncilu, dnes se domnívám, že si zaslouží pozornost historická analýza, v níž zdánlivě nesouvisející skutečnosti nabývají znepokojivého významu a vysvětlují mnohé věci.
Nebezpečné známosti
Jak uvedl Michael J. Matt v nedávném videu na serveru The Remnant (zde), dnes začínáme skládat všechny střípky mozaiky a zjišťujeme – podle samotného přiznání jednoho z protagonistů -, že Mons. Hélder Câmara, arcibiskup z Olindy a Recife v Brazílii, se v těch letech setkal s mladým Klausem Schwabem, zakladatelem Světového ekonomického fóra a teoretikem Great resetu.
Jakmile Schwab poznal Câmaru pro jeho odpor k tradiční církvi a jeho revoluční a pauperistické teorie, pozval ho na Davoské fórum a považoval jeho účast na této akci za nesmírně důležitou z hlediska projektu Nového řádu.
Víme, že Hélder Câmara byl jedním z organizátorů „Paktu z katakomb“, který 16. listopadu 1965, několik dní před ukončením koncilu, podepsalo asi čtyřicet ultraprogresivistických biskupů.
Mezi heretickými tezemi tohoto dokumentu je také spolupráce na zavedení „jiného, nového společenského řádu“(zde č. 9) založeného na spravedlnosti a rovnosti.
A nepřekvapuje nás, že mezi signatáři byl také Mons. Enrique Angelelli, pomocný biskup v argentinské Cordobě, „referenční bod budoucího svatehé Otce Jorge Maria Bergoglia“ (zde).
Sám Bergoglio hned na začátku svého pontifikátu prohlásil, že s požadavky Paktu z katakomb souhlasí.
20. října 2019, během synody o Amazonii, se v katakombách Santa Domitilla (zde) opakovala oslava smlouvy mezi spiklenci, která potvrdila, že plán započatý na koncilu našel naplnění právě v Jorge Mariu Bergogliovi.
Bergoglio se zdaleka nedistancuje od ultraprogresivistů, kteří ho podporují a kteří rozhodli o jeho zvolení na posledním konkláve, ale nikdy nevynechá příležitost, aby podal důkaz o své dokonalé soudržnosti s plánem Nového světového řádu, počínaje spoluprací vatikánských komisí a dikasterií s environmentalismem malthusiánské matrice a jejich účastí v Radě pro inkluzivní kapitalismus, globální alianci s Rothschildy, Rockefellerovou nadací a velkými bankami.
Takže na jedné straně máme Davida Rockefellera s Trilaterální komisí a na druhé straně Klause Schwaba, který je spřízněn s Rothschildy (zde), se Světovým ekonomickým fórem, a oba jsou ruku v ruce s hlavou katolické církve, aby nastolili Nový řád prostřednictvím Velkého resetu, jak bylo plánováno od 50. let 20. století.
Plán na vylidnění světa
Mezi spolupracovníky tohoto pactum sceleris je třeba počítat i některé členy Papežské akademie pro život, jejíž organizační strukturu nedávno rozvrátil sám Bergoglio, když odstranil členy, kteří byli nejvíce věrní Magisteriu, a nahradil je stoupenci depopulace, antikoncepce a potratů.
Podpora vakcín ze strany Svatého stolce by neměla nikoho překvapit: v červnu 2011 přinesl deník Sovereign Independent na titulní straně titulek: „Depopulace prostřednictvím nuceného očkování: Řešení s nulovými emisemi oxidu uhličitého!“ (zde).
Vedle titulku byla fotografie Billa Gatese doplněna jeho citátem: „Na světě dnes žije 6,8 miliardy lidí. To směřuje k přibližně 9 miliardám. Pokud nyní odvedeme opravdu skvělou práci v oblasti nových vakcín, zdravotní péče, reprodukčních služeb [potratů a antikoncepce], snížíme tento počet možná o 10 nebo 15 procent.“
Tohle řekl Bill Gates před jedenácti lety.
Dnes je jedním z akcionářů skupiny Black Rock, která financuje farmaceutické společnosti vyrábějící vakcíny, jedním z hlavních sponzorů Světové zdravotnické organizace (WHO) a také nesčetných veřejných i soukromých subjektů spojených se zdravotnictvím.
Po jeho boku najdeme George Sorose, „filantropa“ z Open Society, který spolu s Nadací Billa a Melindy Gatesových nedávno investoval do britské společnosti vyrábějící vatové tyčinky pro testování Covidu (zde).
A když už jsme u ekonomických otázek, rád bych připomněl, že Svatý stolec držel akcie v hodnotě asi 20 milionů eur ve dvou farmaceutických společnostech, které vyráběly antikoncepční lék (zde), a nedávno investoval do fondu, který zaručoval velmi vysoké zisky v případě geopolitické nebo pandemické krize díky spekulacím na mezinárodních měnách, do fondu „Geo-Risk“ spravovaného investiční bankou Merrill Lynch, která jej musela po prvních měsících pandemie uzavřít kvůli raketovému růstu výnosů (zde).
Další kapitál, pocházející ze sbírky „Peter’s Pence“, byl použit na financování různých dalších iniciativ, a to i ve spolupráci s [italským podnikatelem] Lapo Elkannem, mezi jehož projekty patří Rocketman, autobiografický film Eltona Johna.
Nemluvě o spekulacích s nemovitostmi a koupi londýnské budovy na Sloane Avenue 60, o níž nás hojně informovalo zpravodajství a o níž, jak vím ze spolehlivého zdroje, rozhodl sám Bergoglio.
A pak je tu Čína: vždy ve jménu „soudržnosti“ a „církve chudých pro chudé“, která je tak drahá Bergogliovu srdci, se najdou tací, kteří se domnívají, že tajná dohoda připravená jezuity a bývalým kardinálem Theodorem McCarrickem mohla získat značné finanční prostředky od komunistického režimu v Pekingu výměnou za mlčení Vatikánu k pronásledování katolíků a porušování lidských práv (zde).
Totéž platí pro téma migrantů: mezi těmi, kdo profitují z průmyslu přijímání přistěhovalců, jsou vatikánské komise a biskupské konference, kterým různé národy poskytují značné finanční prostředky na přijímání nelegálních přistěhovalců.
Hrůzný pomník s bronzovou lodí, který Bergoglio vztyčil na Svatopetrském náměstí, je plastickým znázorněním pokrytectví, které je poznávacím znamením tohoto pontifikátu.
Při nedávné středeční audienci jsme mohli slyšet tato slova: „Pokrytci jsou lidé, kteří se přetvařují, lichotí a klamou, protože žijí s maskou na tváři a nemají odvahu podívat se pravdě do očí.[…] Pokrytectví v církvi je obzvláště odporné; a bohužel, pokrytectví v církvi existuje a je mnoho pokryteckých křesťanů a duchovních“(zde). Domnívám se, že není třeba komentáře.
Vměšování hlubokého státu
Příkladů zasahování hlubokého státu do života církve je celá řada.
Nelze zapomenout na e-maily Johna Podesty a Hillary Clintonové, které ukazují na záměr sesadit Benedikta XVI. z papežského stolce a zahájit tak nové „jaro církve“, které by bylo progresivistické a globalistické, což se později uskutečnilo odstoupením Benedikta a zvolením Argentince.
Nelze také přehlédnout vměšování subjektů a institucí, které mají k náboženství blízko, jako je B’nai B’rith, do diktování směru „obnovy“ církve po II. vatikánském koncilu a především za tohoto pontifikátu.
Nakonec bychom si měli připomenout na jedné straně pohrdavé odmítání audiencí konzervativním politickým a institucionálním osobnostem a na druhé straně vášnivá úsměvná setkání s vůdci levice a progresivismu spolu s projevy nadšeného uspokojení u příležitosti jejich zvolení.
Mnozí z nich vděčí za svůj úspěch tomu, že navštěvovali univerzity řízené Tovaryšstvem Ježíšovým (jezuity) nebo kruhy katolicismu, které by se v Itálii nazývaly dossettiánské, [1] kde síť společenských a politických vztahů představuje jakési pokrokové zednářství a zajišťuje oslnivou kariéru takzvaným „dospělým katolíkům“, tedy těm, kteří používají jméno „křesťan“, aniž by se ve službě věcem veřejným chovali v souladu s křesťanskou vírou a morálkou: Joe Biden a Nancy Pelosi, Romano Prodi, Mario Monti, Giuseppe Conte a Mario Draghi, abychom jmenovali jen některé.
Jak vidíme, spolupráce mezi hlubokým státem a hlubokou církví je dlouhodobá a nyní přinesla výsledky, v něž její zastánci doufali, a to velmi vážné škody jak pro stát, tak pro náboženství.
Uzavření kostelů na začátku roku 2020, ještě předtím, než civilní úřady nařídily lockdowny; zákaz sloužení mší a udělování svátostí během pandemického ohrožení; groteskní obřad vykonaný 27. března 2020 na Svatopetrském náměstí (zde); trvání na vakcínách a jejich propagace jako morálně legitimních, přestože byly vyrobeny z buněčných linií pocházejících z potracených plodů; Bergogliova prohlášení, že genetické sérum představuje „morální povinnost“ pro každého křesťana; zavedení zdravotního pasu „Green Pass“ ve Vatikánu a v poslední době i v katolických školách a některých seminářích; zákaz Svatého stolce biskupům prohlašovat, že jsou proti povinnosti očkování, který okamžitě schválily některé biskupské konference – to vše jsou prvky, které ukazují podřízenost hluboké církve příkazům hlubokého státu a způsob, jakým je Bergogliova církev nedílnou součástí globalistického plánu.
Když to všechno spojíme s modlářským kultem pachamamy přímo pod oblouky svatopetrské baziliky, s důrazem na irenistický ekumenismus, pacifismus a pauperismus, se schválením situační etiky a s podstatnou legitimizací cizoložství a konkubinátu v Amoris Laetitia; prohlášení, že trest smrti je morálně nezákonný; podpora levicových politiků, revolučních vůdců a aktivistů za potraty; slova porozumění pro otázky LGBT, homosexuálů a transsexuálů; mlčení o legitimizaci homosexuálních svazků a ještě více znepokojující mlčení o žehnání sodomitských párů německými biskupy a kněžími; a zákaz tridentské mše se zrušením Motu proprio Summorum Pontificum Benedikta XVI. si uvědomujeme, že Jorge Mario Bergoglio plní úkol, který mu svěřila globalistická elita, jež z něj chce mít likvidátora katolické církve a zakladatele filantropické a ekumenické sekty inspirované zednářstvím, která má představovat univerzální náboženství na podporu Nového řádu.
Ať už je tato činnost prováděna s plným vědomím, ze strachu nebo pod vlivem vydírání, nic to neubírá na závažnosti toho, co se děje, ani na morální odpovědnosti těch, kteří ji podporují.
Luciferiánský matrix Nového světového řádu
Na tomto místě je třeba objasnit, co se rozumí „Novým světovým řádem“, respektive co mají na mysli jeho tvůrci, bez ohledu na to, co říkají veřejně.
Protože na jedné straně je pravda, že projekt existuje, že jej určití lidé vymysleli a jsou pověřeni jeho realizací, ale na druhé straně je také pravda, že inspirativní principy tohoto projektu nejsou vždy zveřejňovány, nebo alespoň nelze otevřeně přiznat, že úzce souvisejí s tím, co se dnes děje, protože takové přiznání by vzbudilo odpor i u těch nejmírumilovnějších a nejumírněnějších.
Jedna věc je zavést „Zelený Pas“ s výmluvou na pandemii, ale zcela jiná věc je uznat, že účelem pasu je zvyknout si na to, že jsme sledováni, a ještě jiná věc je říci, že tato totální kontrola je „znamením šelmy“, o němž mluví kniha Apokalypsy, tj. Zjevení Janovo (Zj 13,16-18).
Čtenář mi jistě odpustí, že se pro demonstraci svých argumentů musím uchýlit k použití citátů tak závažných a podlých, že vzbuzují údiv a hrůzu – je to však nezbytné, chceme-li pochopit, jaké jsou skutečné záměry strůjců tohoto spiknutí a jaká je pravá povaha epochální bitvy, kterou vedou proti Kristu a jeho Církvi.
Abychom pochopili esoterické kořeny myšlenek, které stojí v základech Spojených národů, po nichž kdysi toužil [italský politický aktivista 19. století] Giuseppe Mazzini, nemůžeme nevzít v úvahu postavy jako Albert Pike, Eliphas Levi, Helena Blavatská, Alice Ann Baileyová nebo další žáci luciferiánských sekt.
Jejich spisy, publikované od konce devatenáctého století, jsou dosti objevné.
Albert Pike, Mazziniho přítel a svobodný zednář, pronesl v roce 1889 ve Francii projev k nejvyšším představitelům svobodného zednářství, který pak 19. ledna 1935 přetiskl anglický časopis The Freemason. Pike v něm prohlásil:
To, co musíme říci davu, je, že uctíváme boha, ale je to bůh, kterého člověk uctívá bez pověr […]. Zednářské náboženství by mělo být udržováno v čistotě luciferského učení námi všemi, kteří jsme zasvěcenci nejvyšších stupňů. Kdyby Lucifer nebyl Bohem, pomlouval by ho Adonai [sic] [Bůh křesťanů], jehož skutky dokazují jeho krutost, proradnost a nenávist k člověku, barbarství a odpor k vědě, pomlouval by ho Adonai a jeho kněz?
Ano, Lucifer je Bůh a Adonai je bohužel také Bůh. Věčný zákon totiž říká, že neexistuje světlo bez stínu, krása bez ošklivosti, bílá bez černé, neboť absolutno může existovat pouze jako dva bohové: tma je nezbytná pro světlo, aby mu sloužila jako fólie, jako je podstavec nezbytný pro sochu a brzda pro lokomotivu… učení satanismu je hereze; a pravé a čisté filosofické náboženství je víra v Lucifera, rovného Adonaiovi; ale Lucifer, Bůh Světla a Bůh Dobra, bojuje za lidstvo proti Adonaiovi, Bohu Tmy a Zla.
Toto vyznání víry v božství Satana je nejen přiznáním, kdo je skutečným velkým architektem, kterého zednářství uctívá, ale také rouhavým politickým projektem, který prošel ekumenismem II. vatikánského koncilu, jehož prvním teoretikem bylo zednářství:
Křesťan, žid, muslim, buddhista, vyznavač Konfucia a Zoroastera se mohou spojit jako bratři a společně se modlit k jedinému Bohu, který je nad všemi ostatními bohy (srov. Albert Pike, Morals and Dogma, ed. Bastogi, Foggia 1984, svazek VI, str. 153).
A totožnost „jediného Boha, který je nad všemi ostatními bohy“, byla dobře vysvětlena v předchozím citátu.
V dalším dopise napsal Pike Mazzinimu:
Vypustíme nihilisty a ateisty a vyvoláme hrozivé společenské kataklyzma, které národům jasně ukáže v celé své hrůze důsledky absolutního ateismu, původ barbarství a krvavého rozvratu. Pak se občanům všude na světě, nuceným bránit se proti světové menšině revolucionářů, […] dostane pravého světla skrze všeobecný projev čistého Luciferova učení, konečně odhaleného před zraky veřejnosti; projev, po němž bude následovat zničení křesťanství a také ateismu, který bude zároveň poražen a rozdrcen! (Srov. dopis Giuseppemu Mazzinimu z 15. srpna 1871, Knihovna Britského muzea v Londýně).
Jistě neunikne pozornosti, že „velká hereze oddělenosti“ zní podivně ve shodě s ekumenismem, který odsoudil Pius XI. v Encyklice Mortalium Animos, ekumenismem, který byl přijat v deklaraci Dignitatis Humanae a nedávno splynul s doktrínou „inkluzivity“ formulovanou těmi, kdo dovolili, aby se v bazilice svatého Petra uctívala modloslužba pachamama.
Je zřejmé, že termín „oddělenost“ má v úmyslu označit v negativním klíči nezbytné oddělení dobra od zla, pravdy od lži, dobra od zla, které představuje kritérium morálního posuzování lidského jednání.
„Inkluzivita“ se staví proti tomuto rozlišování, nechává se záměrně kontaminovat zlem, aby zfalšovala dobro, staví na roveň pravdivé a falešné, aby zkazila to první a dala legitimitu tomu druhému.
Společné ideologické kořeny ekumenismu
Kdo nechápe, že ideologické kořeny ekumenismu jsou neodmyslitelně spjaty se zednářským luciferiánským esoterismem, nemůže pochopit souvislost, která spojuje doktrinální odchylky II. vatikánského koncilu s plánem Nového světového řádu.
Smutným příkladem těchto pacifistických a ekumenistických ambicí byla revoluce roku 1968, v níž „věk Vodnáře“ oslavil muzikál Hair (1969) a poté John Lennon skladbou Imagine (1971):
Představte si, že žádné nebe neexistuje. Je to snadné, když se snažíte.
Pod námi není žádné peklo. Nad námi jen nebe.
Představte si všechny lidi, kteří žijí pro dnešek.
Představte si, že neexistují žádné země. Není to těžké.
Není pro co zabíjet ani umírat, a taky žádné náboženství.
Představte si všechny lidi, jak žijí život v míru.
Možná si řeknete, že jsem snílek, ale nejsem jediný.
Doufám, že se k nám jednou přidáte a svět bude jako jeden.
Představte si, že nemáte žádný majetek. Zajímalo by mě, jestli to dokážete.
Žádná potřeba chamtivosti ani hladu, lidské bratrství.
Představte si všechny lidi, jak sdílejí celý svět.
Tento manifest zednářského nihilismu lze považovat za hymnu globalismu a Nového univerzálního náboženství: ne náhodou byl použit jako znělka Olympijských her v Londýně v roce 2012 a nedávno i v Tokiu.
Duše, která není svedena na scestí, může z těchto rouhavých slov cítit jen hrůzu.
Totéž platí o slovech Lennonovy neméně rouhavé písně God (1970):
Bůh je pojem, kterým měříme svou bolest. […]
Já prostě věřím v sebe.
Chápu, že pro mnohé je nepříjemné přijmout fakt, že se hierarchie možná nechala oklamat svými nepřáteli a v otázkách, které se dotýkají samotné duše církve, přijala jejich požadavky za své.
Je jisté, že existovali zednářští preláti, kterým se podařilo vnést do koncilu své myšlenky tak, že je sice maskovali, ale s plným vědomím toho, že neúprosně povedou k uskutečnění onoho boření náboženství, které je předpokladem pro nastolení nové éry – věku Vodnáře -, v níž je náš Pán vyhnán ze společnosti, aby mohl přivítat Antikrista.
Lze tedy pochopit, že mnoho katolických osobností – mám na mysli mimo jiné kardinály Martiniho a Ravasiho – dávalo zednářům s přimhouřenýma očima shovívavost a stavělo se proti exkomunikacím, které papežové proti sektě obnovovali.
Lze také pochopit důvod nadšení zednářských lóží ze zvolení Bergoglia a naopak jejich špatně skrývanou nenávist vůči Benediktu XVI. považovanému za kathéhona [„toho, který omezuje“ (srov. 2 Sol 6,7)], který má být odstraněn.
S jistými rozpaky je také třeba připomenout, že některé Ratzingerovy výroky naznačují snahu „pokřesťanštit“ globalistický projekt, aniž by jej odsoudil jako antikristovský a protikřesťanský:
Dovol betlémskému dítěti, aby tě vzalo za ruku! Neboj se, důvěřuj mu! Životodárná síla jeho světla je podnětem k budování Nového světového řádu (zde).
Tato slova bohužel potvrzují mylnost hegelovského myšlení, které ovlivnilo profesora od Tübingenu až po trůn.
Jistěže papežovo nezaujetí stanoviska umožnilo, aby byl v jistém smyslu považován za spojence globalistického plánu, když to mohl potvrdit italský prezident Giorgio Napolitano ve svém projevu k italskému lidu na konci roku 2006: (31. prosince 2006): „Mezi papežem Benediktem a mnou panuje shoda v podpoře Nového světového řádu“.
Na druhé straně hegelovský proces teze-antiteze-syntéza odráží heslo alchymie Solve et Coagula, které převzalo zednářství a luciferiánský esoterismus.
Je to heslo, které se objevuje na erbu Bafometa, pekelného bůžka uctívaného nejvyššími vrstvami zednářské sekty, jak přiznávají její nejuznávanější členové.
Philip Jones ve svém eseji Lucifer Rising upřesňuje, že hegelovská dialektika „spojuje křesťanství jako tezi s pohanským spiritualismem jako antitezí a výsledkem je syntéza, která je velmi podobná babylonským mysterijním náboženstvím“.
Globalistický panteismus Teilharda de Chardina
Ekumenismus je jedním z klíčových témat globalistického myšlení.
To potvrzuje i Robert Muller, který byl asistentem generálního tajemníka OSN: „Musíme co nejrychleji směřovat k vytvoření jedné světové vlády, jednoho světového náboženství a jednoho světového vůdce.“
Před ním jeden ze zastánců Společnosti národů Arthur Balfour vytvořil „Syntetickou společnost“, jejímž cílem bylo vytvoření „jednoho světového náboženství“.
Sám Pierre Teilhard de Chardin, jezuitský heretik odsouzený Svatým oficiem a dnes proslulý teolog pokrokářství, považoval OSN za „pokrokářské institucionální ztělesnění své filozofie“ a vyjádřil naději, že „všeobecné sblížení náboženství na univerzálním Kristu, který je všechny naplňuje….. se mi jeví jako jediná možná konverze světa a jediná forma, v níž lze koncipovat náboženství budoucnosti“, aby se „zmenšila propast mezi panteismem a křesťanstvím tím, že se vytáhne to, co by se dalo nazvat křesťanskou duší panteismu nebo panteistickým aspektem křesťanství“.
Neunikne nám, že pachamama a přisuzování mariánských konotací Matce Zemi mění tyto koncepty Teilharda de Chardin ve znepokojivou realitu.
A to není všechno: Robert Muller, teoretik světovlády, který je zároveň žákem teosofky Alice A. Baileyové, prohlašuje: „Všichni jsme si vědomi, že se jedná o světovou vládu: „Teilhard de Chardin ovlivnil svého společníka [jezuitského otce Emmanuela Saguez de Breuvery, který zastával významné funkce v OSN], ten zase inspiroval své kolegy a ti zase zahájili bohatý proces globálního a dlouhodobého myšlení v rámci OSN, který ovlivnil mnoho národů a lidí na celém světě. Teilhard mě hluboce ovlivnil.“
Ve své knize Budoucnost člověka Teilhard píše: „I když její podoba ještě není viditelná, zítra se lidstvo probudí v pan-organizovaném světě.“
Muller byl zakladatelem World Core Curriculum, jehož cílem bylo „orientovat naše děti na globální občanství, pozemské přesvědčení, socialistické hodnoty a kolektivní myšlení, které se stávají požadavkem na pracovní sílu 21. století“ (New Man Magazine).
A když se hrdě hlásí ke své inspirátorce Alici A. Baileyové, zjistíme, že byla žačkou teosofického hnutí založeného Helenou Blavatskou, která se prohlásila za luciferiánku.
Abychom správně pochopili charakter Blavatské, uvádíme několik citátů z jejích spisů:
Lucifer představuje život, myšlenku, pokrok, civilizaci, svobodu, nezávislost… Lucifer je Logos, Had, Spasitel.
A téměř v očekávání pachamamy:
Nebeská Panna se tak stává zároveň Matkou bohů i démonů, protože je věčně milujícím dobrotivým božstvem… Ve starověku i ve skutečnosti se však [tento bůh] jmenuje Lucifer. Lucifer je božské i pozemské Světlo, Duch svatý i Satan ve stejnou chvíli.“
A v neposlední řadě:
Je to Satan, který je bohem naší planety a jediným bohem.
Byla to Alice A. Baileyová, kdo založil nakladatelství Lucifer Publishing Company, které je nyní známé jako Lucis Publishing Company, úzce spjaté s Lucis Trust, dříve Lucifer Trust, uznaným jako nevládní organizace OSN.
Když k této hromadě pekelných blábolů přidáme slova Davida Spanglera, ředitele projektu Planetární iniciativy OSN, uvědomíme si, jak strašná hrozba nad námi všemi visí:
Nikdo se nestane součástí Nového světového řádu, pokud neprovede akt uctívání Lucifera. Nikdo nevstoupí do Nového věku, pokud nepřijme luciferské zasvěcení (Reflections on the Christ, Findhorn, 1978).
Alice A. Baileyová píše o New Age:
To vše svědčí o metodě věku Ryb [věku Kristova] s jeho idealismem, bojovností a separatismem ve všech oblastech – náboženské, politické i ekonomické. Nastává však věk syntézy, inkluzivity a porozumění a do lidské aury musí velmi jemně začít pronikat nové vzdělání věku Vodnáře [věk Antikrista].
Dnes vidíme, jak výukové metody, které Muller teoreticky popsal ve Světovém základním kurikulu, převzaly téměř všechny národy, včetně ideologie LGBT, genderové teorie a všech dalších forem indoktrinace.
To potvrzuje i bývalý ředitel WHO Dr. Brock Chisolm, který vysvětluje, čeho by vzdělávací politika OSN chtěla dosáhnout:
K dosažení světové vlády je třeba odstranit z myslí lidí jejich individualismus, věrnost rodinným tradicím, národní patriotismus a náboženská dogmata (srov. Christian World Report, Březen 1991, Svazek 3).
Pohleďte znovu na fil rouge [červenou nit], která spojuje nejen Klause Schwaba s Hélderem Câmarou, ale také Roberta Mullera a Alici A. Baileyovou s Pierrem Teilhardem de Chardinem a Emmanuelem Saguezem de Breuvery, vždy v globalistickém klíči a pod neblahou inspirací luciferiánského myšlení.
Hloubková analýza těchto znepokojivých aspektů umožní osvětlit pravdu a odhalit spoluvinu a zradu nemálo církevních představitelů, kteří jsou zotročeni nepřítelem.
Naše reakce na krizi autority
Zkaženost autority je taková, že je velmi obtížné – alespoň z lidského hlediska – navrhnout mírové východisko.
V historii byly totalitní režimy svrženy silou.
Těžko si lze myslet, že proti zdravotnické diktatuře, která byla nastolena v posledních měsících, lze bojovat jinak, neboť na tomto zločinu se podílí veškerá státní moc, všechny informační prostředky, všechny mezinárodní veřejné i soukromé instituce, všichni ekonomičtí a finanční potentáti.
Tváří v tvář tomuto bezútěšnému scénáři korupce a střetu zájmů je nezbytné, aby se všichni, kdo nepodléhají globalistickým plánům, spojili v kompaktní a soudržnou frontu, aby bránili svá přirozená a náboženská práva, zdraví své i svých blízkých, svou svobodu a své statky.
Tam, kde autorita neplní své povinnosti a skutečně zrazuje účel, pro který byla zřízena, je neposlušnost nejen zákonná, ale i povinná: alespoň prozatím nenásilná, ale rozhodná a odvážná.
Neuposlechnutí nelegitimního a tyranského diktátu církevní autority, kdekoli se ukáže, že je spolupachatelem pekelného plánu Nového světového řádu.
Závěr
Dovolte mi, abych tuto úvahu zakončil krátkou duchovní myšlenkou.
Všechno, co víme, co jsme zjistili a co chápeme o globálním spiknutí, které se v současnosti odehrává, nám ukazuje obrovskou skutečnost, která je zároveň ostrá a jasně definovaná: existují dvě strany, strana Boží a strana Satanova, strana dětí Světla a strana dětí Temnoty.
S Nepřítelem se nelze smířit, stejně jako není možné sloužit dvěma pánům (Mt 6,24).
Slova našeho Pána se nám musí vrýt do paměti: „Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo se neshromažďuje se mnou, rozptyluje“ (Mt 12,30).
Doufat, že se podaří vybudovat světovou vládu, v níž bude božské kralování Ježíše Krista postaveno mimo zákon, je šílené a rouhavé a nikdo, kdo má takový plán, nikdy neuspěje.
Tam, kde vládne Kristus, panuje mír, harmonie a spravedlnost; tam, kde Kristus nevládne, je tyranem Satan.
Dobře to zvažme, kdykoli se máme rozhodnout, zda uzavřít dohodu s protivníkem ve jménu falešného mírového soužití!
A nechť to dobře zváží i ti preláti a občanští představitelé, kteří si myslí, že jejich spoluúčast se týká pouze ekonomických nebo zdravotních otázek, a předstírají, že nevědí, co za tím vším je.
Obraťme se ke Kristu, ke Kristu, který je Králem srdcí, rodin, společností a národů.
Prohlašujme ho za našeho Krále a přesvatou Marii za naši Královnu.
Jedině tak může být zlý projekt Nového světového řádu poražen.
Jen tak může být Církev svatá očištěna od zrádců a odpadlíků.
A kéž Bůh vyslyší naši modlitbu.
+ Carlo Maria Viganò, arcibiskup
28. srpna 2021
S. Augustini Episcopi et Confessoris et Ecclesiae Doctoris
Zdroj: www.insidethevatican.com
