Dr. Michael Segal, neurolog a neurovědec, v nedávném článku zveřejněném deníkem Wall Street Journal vysvětlil, proč se lidé očkovaní proti koronaviru Wuhan (COVID-19) stále ve vysoké míře nakazí a šíří tuto nemoc.
Dr. Segal napsal, že vakcíny pouze stimulují vnitřní imunitu, ale nijak neřeší slizniční imunitu. Vnitřní imunita chrání vnitřek těla, zatímco slizniční imunita poskytuje první linii obrany tím, že chrání nos a ústa, a tím také omezuje šíření na ostatní části.
Uvedl, že všechny vakcíny COVID-19 „jsou do značné míry neúčinné při stimulaci vylučování zvláštní formy protilátek nazývané imunoglobulin A (IgA) do nosu, ke kterému dochází po skutečné infekci virem“. Mezitím ti, kteří se nakazili a zotavili se z onemocnění, mají jak slizniční, tak vnitřní imunitu. Mají takzvanou přirozenou imunitu vůči nemoci.
Nedávná studie v Izraeli prokázala, že přirozená imunita je lepší než očkování. Vědci zjistili, že u očkovaných osob je 13krát vyšší pravděpodobnost nákazy a 27krát vyšší pravděpodobnost symptomatických infekcí než u osob s přirozenou imunitou.
Uzdravení pacienti si zachovávají širokou a trvalou imunitu vůči nemoci Covid-19
Studie Emory University publikovaná v časopise Cell Reports Medicine zjistila, že většina lidí, kteří se zotavili z COVID-19, si zachovala širokou a trvalou imunitu vůči této nemoci, včetně určitého stupně ochrany proti jejím variantám.
Rafi Ahmed, hlavní autor článku, uvedl, že tato zjištění vyvracejí první zprávy z období pandemie, podle nichž ochranné neutralizační protilátky u pacientů s COVID-19 nevydržely.
„Studie slouží jako rámec pro definici a předpověď dlouhodobé imunity vůči SARS-CoV-2 po přirozené infekci. V této fázi jsme také zaznamenali náznaky, že přirozená imunita může přetrvávat,“ uvedl Ahmed. SARS-CoV-2 je virus, který způsobuje COVID-19.
Poté, co se lidé z infekce virem zotaví, si imunitní systém na něj uchovává paměť. Imunitní buňky a proteiny, které kolují v těle, mohou rozpoznat a usmrtit patogen, pokud se s ním znovu setkají, což chrání před onemocněním a snižuje závažnost nemoci.
Studie se zúčastnilo 254 pacientů s COVID-19 ve věku od 18 do 82 let, kteří poskytovali vzorky krve v různých obdobích po dobu více než osmi měsíců počínaje dubnem loňského roku. Přibližně 71 % pacientů mělo mírné onemocnění, u 24 % se vyskytlo středně těžké onemocnění a u pěti procent těžké onemocnění.
Ahmed a jeho tým zjistili, že většina pacientů, kteří se uzdravili, si vytvořila silnou a rozsáhlou imunitní odpověď na virus po dobu nejméně 250 dnů trvání studie.
Dlouhodobá imunitní ochrana zahrnuje několik složek. Protilátky rozpoznávají cizorodé látky, jako jsou viry, a neutralizují je. Různé typy T-lymfocytů pomáhají rozpoznávat a ničit patogeny. Buňky B vytvářejí nové protilátky, když je tělo potřebuje.
Všechny tyto složky imunitního systému byly nalezeny u lidí, kteří se zotavili z onemocnění COVID-19. Podrobnosti o této imunitní odpovědi a o tom, jak dlouho po infekci trvá, však nebyly jasné. Roztroušené zprávy o opětovném nakažení virem SARS-CoV-2 vyvolaly obavy, že imunitní odpověď na virus nemusí být trvalá.
Studie zveřejněná 6. ledna v časopise Science analyzovala imunitní buňky a protilátky téměř 200 lidí, kteří byli vystaveni SARS-CoV-2 a uzdravili se.
Studii vedli doktoři Daniela Weiskopfová, Alessandro Sette a Shane Crotty z La Jolla Institute for Immunology. Částečně ji financoval Národní institut pro alergie a infekční nemoci (NIAID) a Národní institut pro rakovinu (NCI).
Doba od infekce se pohybovala od šesti dnů do osmi měsíců po nástupu příznaků . Více než 40 účastníků se zotavilo za 6 měsíců před zahájením studie. Přibližně 50 osob poskytlo vzorky krve vícekrát po infekci.
U většiny zkoumaných osob vědci zjistili trvalé imunitní reakce.
Protilátky proti spike proteinu viru SARS-CoV-2 byly nalezeny u 98 % účastníků měsíc po nástupu příznaků. Jak se ukázalo v předchozích studiích, počet protilátek se u jednotlivých osob značně lišil. Jejich hladina však zůstávala v průběhu času poměrně stabilní a po šesti až osmi měsících od nákazy jen mírně klesala.
Odborníci doporučují, aby koronavirus promořil celou populaci.
Někteří odborníci nyní doporučují, aby se virus nechal kolovat v celé populaci a aby byla přijata preventivní opatření pro ohrožené osoby.
„Nemáme nic, co by přenos zastavilo, takže si myslím, že jsme v situaci, kdy stádní imunita není možná, a mám podezření, že virus vyvine novou variantu, která bude ještě více infekční u očkovaných jedinců,“ řekl minulý měsíc Andrew Pollard, ředitel Oxford Vaccine Group, parlamentnímu panelu.
Pollard tvrdil, že pokud nebude masové testování zastaveno, „Velká Británie by se mohla dostat do situace, kdy bude neustále očkovat populaci“. Uvedl, že testováni by měli být pouze ti, kteří mají příznaky, zatímco ostatní by měli pokračovat ve svém každodenním životě.
Podobně se vyjádřil i islandský státní epidemiolog.
„Opravdu nemůžeme dělat nic jiného, než nechat viru volný průběh, aby populace dosáhla stádové imunity,“ řekl Porolfur Gudnason, hlavní epidemiolog Iceland’s Directorate of Health.
„Musíme se snažit očkovat a lépe chránit ty, kteří jsou zranitelní, ale tolerujme infekci. Očkování všech třetí dávkou není nyní prioritou.“
Hromadné očkování je třeba zastavit
Vlády musí zastavit masové očkovací kampaně, aby získaly stádovou imunitu.
V březnu odborník na očkování Dr. Geert Vanden Bossche v otevřeném dopise uvedl, že probíhající hromadné očkovací kampaně „pravděpodobně dále posílí adaptivní imunitní únik, protože žádná ze současných vakcín nezabrání replikaci nebo přenosu virových variant“.
Únik imunitního systému je termín, který se používá k popisu situace, kdy hostitel již není schopen rozpoznat patogen, jako je příslušná varianta nebo mutant viru SARS-CoV-2, a čelit mu.
„Čím více budeme tyto vakcíny používat k imunizaci lidí uprostřed pandemie, tím nakažlivější bude virus,“ napsal Vanden Bossche. „S rostoucí nakažlivostí se zvyšuje pravděpodobnost vzniku rezistence viru vůči vakcínám.“
Podle tohoto scénáře budou výrobci nuceni vakcíny zdokonalovat nebo vylepšovat, což pak zvýší selekční tlak.
Selekční tlak je termín používaný k popisu procesu, který pomáhá organismu nebo patogenu vyvíjet se tak, aby se lépe přizpůsobil měnícímu se prostředí. Dobrým příkladem selekčního tlaku je rezistence vůči antibiotikům, která je způsobena nadměrným používáním antibiotik.
Virus účinně přelstí vysoce specifické vakcíny založené na antigenech, které se používají a vylepšují. Vanden Bossche uvedl, že „mnohem infekčnější“ varianty virů jsou již příkladem imunitního úniku před naší vrozenou imunitou.
Discussion about this post